Centralia byla kdysi prosperující hornické město. Vše se změnilo v 60. letech 20. století, kdy vypukl požár v místním uhelném dole. Předpokládá se, že oheň začal kvůli spalování odpadu v otevřeném dole, odkud se rychle rozšířil podzemními uhelnými žilami. Navzdory mnoha pokusům se oheň nepodařilo uhasit a stále hoří. V důsledku požáru začaly do domů a podniků pronikat nebezpečné hladiny oxidu uhelnatého a dalších škodlivých plynů. V zemi se otevřely propady, některé vydávaly toxické páry, což představovalo vážné nebezpečí pro obyvatele.
Vláda nakonec zasáhla, ale pokusy o zklidnění plamenů byly neúspěšné. Během 80. let byl osud města zpečetěn. Většina obyvatel přijala nabídku vlády na přestěhování, opustila své domovy a komunitu. Centralia se stala městem duchů, kde zůstalo jen několik odolných nebo vzdorujících obyvatel. Dnes jsou ulice Centralie většinou prázdné, s kouřem a párou stále vystupujícími z prasklin v zemi, které neustálé připomíná hoření ohně pod povrchem.
Město se stalo turistickou atrakcí známou svou strašidelnou, postapokalyptickou krajinou. Požár v Centralii také zvýšil povědomí o nebezpečích těžby uhlí a dlouhodobých dopadech takového průmyslu na životní prostředí. Ačkoli se očekává, že oheň bude hořet mnoho dalších let, Centralia stojí jako varovný příběh o potenciálních následcích průmyslové nedbalosti a nezvratném dopadu na svět.
